Plakát k písmu Parlament, Grafotechna, n. p., ukázka č. 14, z pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea. [1]

Originál ústavy 9. května uložený v Archivu Poslanecké sněmovny [2]

Návrh slavnostního písma k tisku ústavy si od Menharta objednalo Národní shromáždění v polovině roku 1950. Menhart dodal první návrhy s pracovním názvem Republika již 12. července 1950 a dne 28. září 1950 předložil všech 95 kreseb jednotlivých znaků už pod oficiálním jménem Parlament. Písmo v letech 1950–1951 vyryla a odlila slévárna písem Státní tiskárny v Praze v jednom tiskovém stupni 16 bodů. Dvě doplňkové velikosti číslovek a štočkové iniciály v podobě zvětšených verzálek jsou jedinou výzdobou Ústavy Československé republiky (1), která je patrně také jediným tiskem, kde bylo toto písmo použito; poté bylo pravděpodobně rozlito. Originální mosazné matrice zůstaly v majetku Národního shromáždění (archiv Parlamentu ČR).

Středověký slavnostní rukopis, který byl předlohou pro písmo Parlament. Tabule z publikace O. Menhart: Nauka o písmu, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954.

Písmo Parlament jsme původně přehlíželi a digitalizovat vůbec nechtěli. Na obtíž nám byl jeho na první pohled příliš afektovaný charakter, nepraktické dlouhé přetahy minusek a především zatěžkání historickými konotacemi. Až bližší pohled na precizní kresbu znaků nám natolik učaroval, že jsme se do této virtuózní kaligrafické variace bez váhání pustili.

Původní tužkové návrhy písma Parlament z dochované pozůstalosti Oldřicha Menharta, 1950. Zdroj: Knihovna Národního muzea [3]

Pro digitalizaci jsme disponovali kartičkami 80 × 80 mm s Menhartovými návrhy z archivu Knihovny Národního muzea, na nichž je vidět precizní, ostrá obrysová kresba velmi tvrdou tužkou (2). Nejvíce nás však pochopitelně zajímal originální otisk realizovaných kovových písmen, proto jsme navštívili Archiv Poslanecké sněmovny. Ústava ČSR byla v té době bohužel v oddělení restaurování, pro studium byla k dispozici pouze volná, nesvázaná folia. V březnu 2022 jsme si ještě v Knihovně Národního muzea pomocí mikroskopu nafotili podoby jednotlivých písmen ze stejných nátisků Ústavy a našli otisk justáže (3), minusek a číslic. Na všech tiscích se písmo Parlament od Menhartových tužkových návrhů značně liší. Při podrobném studiu otisků a obtahů písma jsme si všimli výrazných rozdílů v kresbě znaků (viz číslice – zejména „3, 4, 5, 7“ –, některé verzálky – „A, B, D, R, S“ – a zejména minusky – „a, b, c, d, f, m, n, z“ ad.) i v kvalitě a míře detailu při rytí písmen. Oproti Menhartovým tužkovým návrhům jako by se jednalo o zcela jiné písmo. Textové stupně otištěné v Ústavě mají příjemně oblý a jemný charakter, což je ve skutečnosti přímý opak velmi ostře řezaného návrhu Parlamentu na původních návrzích (dobře vidět je to například na tvaru rovných serifů). Na základě tohoto srovnání jsme se domnívali, že bude nutné vytvořit celkem dvě verze Parlamentu (podobně jako u Figuralu) – titulkovou (Grand) pro použití od 48 bodů výše a textovou (Regular) pro 16 bodů a níže.

Mosazné matrice z Archivu Poslanecké sněmovny jsou patrně jediné dochované matrice Menhartova typografického písma Parlament. Vedle matric je v archivu uložena i dokumentace k výrobě a předání písma [4]

První digitální překres znakové sady písma Parlament podle předloh v tužkové kresbě. Tuto verzi nazýváme „autentická“, je bez jakýchkoliv našich zásahů.

Základ řezu Grand jsme vytvořili precizním překreslením kreseb z originálních tužkových kreseb na kartičkách z Národního muzea. Horizontální metriku jsme odvodili z již digitalizovaného Figuralu tak, aby verzálky obou fontů seděly na stejnou výšku. Vzniklý digitální překres byl však nepříjemně ostrý (na rozdíl od Menhartova Monumentu, kterému ostré kontury sluší), proto jsme se rozhodli ostrá zakončení mírně změkčit. Rádius zaoblení je téměř neznatelný a identický s Figuralem.

Série korektur písma Parlament zanášených do autentické verze.

Na této první autentické verzi bylo hned vidět, že je třeba Parlament výrazně upravit. Digitalizace podle kartiček byla natolik odlišná od tiskového písma, že se téměř jednalo o jiné písmo. Přihlédli jsme proto k slavnostnímu rukopisu z Nauky o písmu (str. 50–51), ale především jsme se snažili písmo upravit podle otisku z justáže a z ústavy. Při úpravách jsme měnili proporce znaků i tvar tahů, ale zachovali vysoký kontrast a ostrost zakončení.

Kvalitní obtah písma pro ruční sazbu – justážní zkouška. (3) Z dochované pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea [5]

Velmi hrubý obtah z výrobního procesu písma pro ruční sazbu. Zalití písmen tiskařskou barvou „vytvořilo“ tučnější řez s měkčími křivkami a kulatějšími serify. Z dochované pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea [6]

Nová kresba podle justáže ukázala, že tvarové změny, které byly provedeny v tiskovém písmu, této digitalizaci vůbec nesvědčí. Změny se dotkly téměř každého znaku, síly dříků (např. „f“ a „l“), tvarů bříšek (např. „R“ a „B“), byly ke škodě. Rozhodli jsme se vrátit a zachovat původní verzi podle tužkové kresby, jen do ní zanést drobné, nutné a logické úpravy (rozšíření proporcí „m“, natočení „g“ a „r“, úprava zrn „a“, „z“ atd.). Polemiku jsme vedli nad znaky „Z“, „z“ a číslicemi „3, 4, 5, 7“, které byly oproti tiskovému písmu zcela odlišné. Zachovali jsme ale původní varianty a tím tuto debatu ukončili. Následně jsme dokreslili všechny potřebné glyfy znakové sady, a dokonce jsme nalezli i předlohu chybějícího znaku §, který byl v Knihovně Národního muzea mylně přiřazen k písmu Hollar.

Alternativní varianty znaků písma Parlament jsme nalezli na fotokopii ze sbírky polygrafie v Národním technickém muzeu v Praze. [7]

Paralelně s prací na kerningu jsme zkoušeli vytvořit další variantu pro textové stupně snížením kontrastu, masivnějšími serify a celkově tmavším duktem. Nepovedlo se. Metoda mechanického nasílení a ztmavení, kterou jsme si ověřili u Figuralu, Parlamentu nesvědčila a úplně ho zohyzdila. Pokusili jsme se písmo překreslit ještě jednou, na základě textových otisků, ale s výsledkem jsme opět nebyli spokojeni. Písmo nevypadalo vůbec dobře – simulovat na počítači charakter podmíněný tiskovou technologií a reálným materiálem nám u typu slavnostního písma připadalo zbytečné, zdlouhavé a lživé. Myšlenku vytvořit textový stupeň Parlamentu jsme tedy opustili.

Pro vytvoření nové verzálkové sady jsme použili alternativní skákavé číslice – zejména 3, 5, 7.

Zajímavou změnou oproti původnímu Parlamentu je rovněž odlišné řešení diakritiky a akcentovaných znaků. Původní háčky verzálek (realizované byly pouze akcenty pro sazbu češtiny – čárka, háček a kroužek) byly Menhartem navrženy ve formě přímo napojené na jednotlivá písmena. Akcenty jsme ale pro potřeby rozšíření znakové sady oddělili od těl znaků (jako u ostatních digitalizací jsme ovšem zachovali Menhartovu napojenou verzi „Ů“ a „ů“ jako alternativu). Doplnili jsme rovněž verzálkové číslice, jejichž tvarosloví vychází z odlité verze písma, a zvětšili interpunkci (tečky, otazníky a závorky ad.), která byla v textu příliš nevýrazná a malá. Po konzultaci s Veronikou Burian a Josém Scaglionem jsme se rozhodli pro revizi tvarů spodních akcentů (zejména cedilly) a použili tradičnější a čitelnější tvarosloví.

Původní Menhartovo nízké umístění českých akcentů (červeně) se slévalo s tělem písmen. Při doplnění zbývající diakritiky bychom se však potýkali se značnými problémy. Výše umístěné akcenty mají více prostoru, jsou čitelnější a zřetelnější

Písmo Parlament jsme dokončili jako první z Menhartových písem. Není vyloučené, že se k tvorbě textového stupně někdy v budoucnosti ještě vrátíme. V tuto chvíli nás však baví jeho okázalost, přímost, absolutně precizní a zároveň křehká linie vycházející z exaktního vedení psacího nástroje a také živost, kterou skvěle doplňuje celý soubor ostatních Menhartových písem, jež jsme se rozhodli digitalizovat.

Kompletní znaková sada písma BC Parlament. Černě vyznačené jsou původní znaky, které navrhl Oldřich Menhart. Červené znaky jsou nově vzniklé.

1) Ústavu měl původně ilustrovat výpravnými dřevorytovými výjevy výtvarník Bohdan Lacina. Ten s Menhartem také již dříve jako ilustrátor spolupracoval (např. Sebrání písní potulného cechu studentského, ELK, Praha, 1948). Jeho hutná ilustrace Menhartovým písmům skvěle oponuje. Lacina však bohužel plánované barevné dřevoryty k ústavě kvůli souhře různých okolností nikdy nedokončil.

2) „Zkušený písmař vypracuje typový návrh dvojmo. Zprvu tvrdou tužkou pro vlastní potřebu pouze v obrysech písmen, a pak teprve perem a tuší pro potřebu písmolijny.“ Oldřich Menhart, Tvorba typografického písma, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1957

3) Justáž je úprava optického vzhledu písma, především nastavení optimálních mezer mezi jednotlivými slovy pro harmonický vzhled textu.

[1] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 95-1, typografie: Parlament, 50. léta.

[2] Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České Republiky

[3] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 92-5,6_1; TYPO Menhart 93-21,22_1; TYPO Menhart 93-5,6_1; TYPO Menhart 92-13,14_1; TYPO Menhart 93-23,24_1, typografie: Parlament, 1950.

[4] Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České Republiky

[5] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart n01, typografie: Parlament, 50. léta.

[6] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart n02, typografie: Parlament, 50. léta.

[7] Scan fotografie návrhu písma Parlament Oldřicha Menharta, Národní technické muzeum, Praha, 1969.