Ruční sazba z kovových liter ve velikosti 24 bodů (Romana) a 12 bodů (Kurziva) z knihtiskové dílny UMPRUM – Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze pro obtah písma Figural. Tisk Jaromír Štoural.

Oldřich Menhart nakreslil svou verzi romany v roce 1940 (1), ale veřejně ji představil, ještě jako bezejmenné knižní typografické písmo, až v březnu 1948 na své první autorské výstavě Písmařství a typografie v pražské síni Hollar. Slévárna písem Státní tiskárny v Praze v následujícím roce písmo pro ruční sazbu vydala ve velikostech 8, 10, 12, 14, 16, 20, 24, 28, 36 a 48 bodů. Zároveň autora požádala, aby romanu doplnil o příslušnou vyznačovací kurzivu. Menhart pohotově vypracoval návrh italiky, která byla ještě v roce 1949 vydána ve velikostech 8 až 28 bodů. Přestože oba návrhy dělí téměř deset let, podařilo se Menhartovi vytvořit naprosto harmonický písmový soubor prostoupený vášní k rukopisnému projevu.

Fotografie předávání písma Figural Státní tiskárně (na snímku vpravo její ředitel Jan Noha) Oldřichem Menhartem v jeho bytě v Nerudově ulici č. 44 v Praze a záběry na ruce Oldřicha Menharta s originály kreseb písma Figural Kurziva, 1949. Fotografie z dochované pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea [1]

Kurziva opakuje identické kresebné principy jako romana, nejedná se pochopitelně pouze o nakloněnou romanu, nýbrž o zcela samostatný řez, jehož kresba odkazuje na charakter renesančních rukopisů, zejména cancellaresky. Vyznačovací řez Figuralu vychází ze svižné kresby pružným plochým perem. Lámání oblouků i prohnutí dříků jsou zde ještě zřetelnější. Kurziva má poměrně úzké proporce, výrazný sklon a zdůrazněné pevné horní účaří minusek, jak je patrné u tvaru „c“ a „s“, a postavení jednostranných serifů.

Figural Obyčejný a Figural Kurziva ozdobná ze vzorníku Ručních písem, včetně škály velikostí, v nichž se vyráběl. Grafotechna, n. p., 50. Léta.

V roce 1960 Menhart doplnil kurzivu ozdobnými verzálkami a ornamenty pro sazbu společenských tiskovin. Tato sada vznikla na objednávku Grafotechny, n. p. (2) a byla vydána v roce 1962. Ozdobné tvary mají o něco tmavší a komplikovanější kresbu než verzálky italiky a občas až gotizující charakter (projevující se např. zdvojováním některých písmových tahů, ostruhami a chvosty). Ale k tomu se ještě dostaneme.

1. První nátisky Romany Figural ze Státní tiskárny. Datováno 12. 3. 1949. Z dochované pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea. [2]
2. Obtah písma, tisk Jaromír Štoural z knihtiskové dílny UMPRUM – Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
3. Tušový kresebný návrh písma Figural Kurziva, 1949, z archivu Stanislava Marša ml.

K digitalizaci Figuralu nás přiměl typograf Otakar Karlas v roce 2017. Existující digitální interpretace (3) se Menhartovu původnímu návrhu totiž spíše jen přibližuje, my jsme se ale rozhodli pokusit se o odpovědnější rekonstrukci původní verze na základě nejlepších možných dostupných podkladů.

V rámci rešerše jsme si porovnali všechny podklady, které jsme měli k dispozici: Menhartovy původní kartičky s tužkovou kresbou Figuralu romany z archivu národního Muzea, ukázky knižní romany a kurzivy otištěné v publikaci Nauka o písmu z roku 1954, vzorník tiskových písem vydaných Grafotechnou, n. p., a nabídkové karty z roku 1973, aktuální obtahy téhož písma z fundusu knihtiskové dílny UMPRUM, několik příkladů dobového použití písma a pro zajímavost i ukázku digitalizované verze ITC Figural.

1. Původní vzorník tiskového písma Figural ukazuje písmo ve všech realizovaných velikostech. Vydala Grafotechna, n. p., 50 léta. Zdroj: Knihovna Národního muzea. [3]
2. Slévárenské písmo Figural, vzorník v Rudém právu, 50. léta

Na tiskové verzi písma je patrná technologická limitace převodu kresby do kovu. Přestože rytci provedli tu nejlepší možnou práci, je znatelné opotřebení písma, zalité, občas ulomené či nedostatečně odryté serify a problematické vyrovnání písma. V ruční sazbě nebyly litery ideálně usazeny na účaří. Tyto rušivé momenty jsou zřetelnější ve vyšších stupních, v menších velikostech nejsou detaily tak výrazné a plynulosti textu tolik nebrání. U kurzivních stupňů působil zvlášť rušivě rozptyl různých sklonů znaků.

Původní tužkové návrhy písma Figural Romana dochované z pozůstalosti Oldřicha Menharta. Zdroj: Knihovna Národního muzea [4]

Abychom odhalili skutečné ambice Menhartovy kresby Figuralu, začali jsme s digitalizací původních kreseb romany z kartiček určených pro rytí z roku 1940 z archivu Národního muzea. Právě ty obsahovaly exaktně nakreslené obrysy znaků bez jediného zkreslení a umístěné zřetelně na účaří. Na kartičkách jsou kresby verzálek, minusek, číslic, základní diakritika a interpunkce. Ke kurzivě jsme kartičky bohužel nedohledali. Tužková linka obrysu je velmi přesná. Každé písmeno bylo nakresleno zcela odlišně, v písmu není jediná přímka, dotahy končí pokaždé na jiné linii. Sklon serifů i jejich délka jsou modelované individuálně a nelze vysledovat opakující se pravidelnost. Znaky „b, d, p, q“ které jsou běžně u knižních písem řešeny podobně, jsou kresleny výrazně odlišně.

Přenesení této originální kresby do digitálních křivek však bohužel přespříliš zdůraznilo charakteristické prvky Figuralu. Z písma zmizela příjemná měkkost, elegance a kaligrafická finesa, jak ji známe z reprodukcí. Zdálo se, že do písma budeme muset dostat nezbytné změkčení, aby mohlo fungovat přirozeně v textu.

Tiskové knižní písmo Romana a tisková kurziva Italika představují jeden z podkladů pro digitalizaci písma. Tabule z publikace O. Menhart: Nauka o písmu, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954, str. 83–85.

Jako druhou verzi jsme proto překreslili podobu Figuralu z Nauky o písmu, která působí mnohem obleji, ale i tmavěji. Reprodukována je v publikaci společně s kurzivou zhruba ve velikosti čtyřcicera (48 bodů), překreslili jsme proto oba řezy zároveň. Nejviditelnější změnu oproti tiskovému písmu v romaně nesou znaky „C, G, S“ bez vnějšího horního serifu, „w“ bez serifu uprostřed a některé číslice. Serify všech znaků jsou nakloněné pod větším úhlem a více rozvolněné, přibylo jejich výrazné zaoblení i jemné náběhy. V případě kurzivy jsou oproti tiskové verzi rozdílné zejména znaky bez přetažených nožek a chvostů („K, R, k, z“).

Číslice digitalizované nejenom z kresebných podkladů na původních Menhartových předlohách, ale i podle tabule z Nauky o písmu nebyly podle našeho názoru ještě ideální. Zkusili jsme proto překreslit číslice z tiskové verze té největší velikosti. Byl to důležitý moment – až tyto číslice nám ukázaly, že mají správný duktus, ale především jejich modelace přesně vystihuje charakter Figuralu. Tohle byl ideální Figural, který jsme si přáli digitalizovat. Naše pokusy o překreslení „originálu“ se logicky zpěčovaly realizované předloze. Pouze nám ukázaly, jakými procesy si písmo muselo projít během výroby, než se dostalo do své nejlepší podoby realizované Státní tiskárnou.

Korektury skákavých číslovek písma Figural Romana. V horním řádku jsou tmavé číslice digitalizované podle Nauky o písmu. Prostřední řádek, digitalizovaný podle vzorníku Grafotechny (spodní řádek), má ideální duktus a tvarosloví, podle nějž jsme odvodili tvar znaků.

Předlohou pro třetí překreslení se tedy staly otisky písem ze vzorníku Grafotechny, n. p. U romany jsme vycházeli z největší velikosti 48 bodů, ve které byla ryta. V kurzivě byla bohužel největší dostupná velikost 28 bodů. Během digitalizace obou stylů jsme se koncentrovali na základní architekturu znaků. Několikrát jsme předělávali tvar a sílu serifů a jejich naklopení i zarovnání na účaří, a to u všech znaků zároveň. Rozdílná síla dříků byla mírně sjednocena, stejně tak délka dotahů.

Série korektur písma Figural, které vedly k hledání a vytvoření té pravé, tzv. „autentické verze“. Nejstarší korektury jsou datovány 10. prosince 2018.

Dále jsme překreslili základní ligatury, interpunkční znaky a diakritiku, abychom mohli vysázet odstavce delšího textu, a díky tomu jsme konečně mohli vyzkoušet kombinovanou sazbu. Výrazné a překvapivé rozdíly ve výšce, tučnosti i kresbě jsme museli srovnat, aby oba řezy působily sounáležitě. Jelikož byla kurziva překreslena z 28bodové předlohy, patřila přirozeně k řezu romany ve 28 bodech. K 48bodovému ekvivalentu romany, kterou jsme již měli vytvořenou, působil duktus kurzivy tmavším dojmem, celou znakovou sadu jsme proto museli výrazně zesvětlit.

Postupný vývoj digitálních křivek písma Figural Romana. 1) Digitalizace kreseb z kartiček, 2) Digitalizace podle předlohy z publikace Nauka o písmu, 3) Digitalizace ze vzorníku Grafotechny, n. p., 4) Verze 4.0, 5) Verze 5.2, 6) Verze 9.0

Série korektur mezi řezy Romana a Kurziva, na nichž jsou vidět rozdíly ve výšce znaků, síle tahů, proporcích i úhlech naklonění.

V textové sazbě se ukázala všechna problematická místa kurzivy – nesourodé proporce znaků, příliš velké množství úhlů dříků a sil tahů nebo nejednotné usazení na účaří. Cílem úprav bylo, aby kurziva působila co nejharmoničtěji, přesto jsme však chtěli mírné nešvary záměrně ponechat, aby zůstal zachován charakter živé a vyznačovací abecedy. Změn v kresbě proto bylo obrovské množství. V této fázi už jsme o úpravách v obou písmech rozhodovali tak, abychom, slovy Otakara Karlase, „udělali Figural lepší“. Definitivní kresba Figuralu je syntézou toho nejlepšího ze všech dostupných předloh a překreslených variant. Následovalo nastavení a úpravy metriky, kterou jsme určovali podle obtahů sazby z vybavení dílny UMPRUM. Tím jsme uzavřeli práci na Figuralu v titulkové podobě odpovídající 48bodové velikosti jak v romaně, tak i kurzivě.

Série korektur Figuralu Kurzivy.

Jak jsme zmínili v úvodu, vznik digitalizované verze Figuralu inicioval typograf Otakar Karlas. Měl totiž v úmyslu vydat reprint pražské přednášky Jana Tschicholda Význam tradice pro typografii, která byla původně vydána Střední průmyslovou školou grafickou v roce 1965. Pro tento záměr ale bylo nutné začít uvažovat o textovém stupni, protože bylo zřejmé, že námi digitalizovaná verze je pro sazbu v menších stupních příliš kontrastní, detailní, křehká a ostrá. Rozhodli jsme se tedy pro vytvoření variabilního písma, které by odpovídalo skutečnému vzhledu originálních otisků rytých v kovu v dané velikosti. Z důvodu kompatibility jsme jako základ druhého optického řezu pro nejmenší velikost, odpovídající 8 bodům, použili kresbu titulkového řezu.

Rozdíl kresby v optických stupních Figuralu. Nasílení tahů a zaoblení rohů řezu Petit jsou natolik výrazná, aby písmo působilo v 8 bodech měkce a harmonicky, na rozdíl od displayového řezu Grand, který je pro tak drobné stupně příliš kontrastní.

Nasílili jsme hmotu dříků, zklidnili a potlačili jejich kaligrafickou modelaci narovnáním. Zmohutnili a na účaří usadili všechny horizontální serify, zdůraznili jejich náběhy a více zakulatili všechna zaoblení. Výraznější změnou prošly minusky. Pro 8bodový stupeň je typická úplně nová modelace znaků, například „a“ má zcela jinak tvarované bříško, zrno, horní náběh i serif. Pro co největší přesnost v tomto citlivém procesu jsme si pomáhali lupou, mikroskopem a makro snímky jednotlivých liter otištěných v různých kvalitách na různých papírech, a srovnávali, v čem se jednotlivé stupně navzájem liší. Naše interpretace textového stupně tedy představuje jakýsi průsečík tvarových řešení, která se nejvíce přiblížila autenticitě původního Figuralu, a zároveň splňovala naše estetické a technické nároky na písmo pro sazbu drobného textu.

Série korektur textového a drobného stupně Petit včetně malých kapitálek a adekvátních číslovek.

Krajní řezy Grand a Petit pro rozdílné velikosti použití. Řez Petit má navíc volnější metriku.

Jakmile byla kresba druhého optického řezu ustálena, mohli jsme se pustit do doplnění znakové sady. Bylo nutné vytvořit verzálkovou sadu číslic; z nich jsme mohli odvodit indexové formy a zlomky. Dokreslili jsme celou řadu doprovodných znaků, od matematických a měnových symbolů po paragraf a závorky, které drží Menhartův úzus tenkých tahů. Logicky jsme všechny řezy doplnili o malé kapitálky. U akcentů, které respektovaly Menhartův původní návrh, jsme museli udělat mnoho změn v jejich tvaru, velikosti i umístění. Na závěr jsme dokreslili zbývající ligatury i jejich akcentované varianty.

Kompletní znaková sada písma BC Figural Romana. Černě vyznačené jsou původní znaky, které navrhl Oldřich Menhart. Červené znaky jsou nově vzniklé. U písma Figural Kurziva doplňují znakovou sadu ještě ozdobné verzálky a jejich akcentované komponenty. Původní Menhartův návrh romany obsahoval 88 kreseb, my jsme sadu doplnili o 250 nových znaků a vytvořili kolem 360 dalších akcentovaných znaků.

Na úplný závěr jsme se trochu zdráhavě vrátili k návrhu ozdobných verzálek k italice, které jsme se doposud snažili ignorovat. Přesto jsme všechny znaky podle kartiček z archivu Národního muzea pečlivě zdigitalizovali a zkusili přidat ke kurzivě. Bohužel se od vycizelovaného elegantního charakteru italiky nemohly vzdalovat více. Obsahují nejednotné náběhy, kostrbaté sklony, podivné smyčky i archaismy v podobě ostruh a linek. Rozhodli jsme se proto navrhnout vlastní a modernější verzi ozdobných tvarů, které rozvíjejí a rozšiřují kaligrafický potenciál celého Figuralu, a to v současném a svěžím duchu. Naše ozdobné iniciály vycházejí z kresby verzálek, jejich chvosty a smyčky citují Menhartovo lámání tahů a jejich sklon lépe pasuje k navazujícím znakům. Jsou naší vlastní ódou na Menhartovu tvorbu a poctou jeho odkazu.

Série korektur původních ozdobných verzálek navržených Oldřichem Menhartem, které jsme zavrhli, i novotvarů, jež jsme dále rozvíjeli.

Nové ozdobné verzálky vycházejí z kaligrafických principů původní Kurzivy a neobsahují žádné historismy, ale nově tvarované swashe.

Ozdobné tvary verzálek jsou součástí kurzivy v obou optických řezech. Kromě variabilního fontu jsme vytvořili konvenční sadu optických velikostí včetně odpovídajících kurziv – Grand pro sazbu titulků, Regular a Italic pro běžnou sazbu textů a Petit pro použití v nejmenších velikostech.

1) Otakar Karlas se domnívá, že písmo vzniklo na objednávku břevnovského kláštera. Přestože byl tehdy Menhart autorem dvou typografických písem realizovaných zahraničními písmolijnami, nedostávalo se mu v té době významnějších písmařských zakázek.

2) V únoru 1948 proběhl v Československu komunistický státní převrat – přechod od demokracie k rudé totalitě –, který vedl k připojení státu k sovětskému ideologickému a mocenskému bloku. V důsledku toho začal mimo jiné i proces přechodu soukromého majetku do společenského vlastnictví totalitního státu. Na výzvu zaměstnaneckých výborů došlo ke sloučení všech místních sléváren písem – Slévárny písem, a. s., Slévárny Státní tiskárny a národního podniku Mír do jednoho státního podniku. V roce 1951 tak vznikl národní podnik Grafotechna.

3) ITC Figural vznikl v Letraset Type Studio v roce 1992. Digitalizoval jej Michael Gills pod vedením Colina Brignalla. Font obsahuje řezy Book, Book Italic, Medium a Bold. Kaligrafický charakter písma byl záměrně potlačen.

[1] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 63_1; TYPO Menhart 63_3, typografie: Figural, 1949.

[2] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 50-1_1, typografie: Figural, 12. 3. 1949.

[3] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 53-1_1–8, typografie: Figural, 50. léta.

[4] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 47-1,2_1; TYPO Menhart 48-27,28_1; TYPO Menhart 48-31,32_1; TYPO Menhart 49-3,4_1; TYPO Menhart 49-11,12_1; TYPO Menhart 55-6_1; typografie: Figural, 1940.