Titulní a předělový list publikace Satyr s Menhartovým titulním nápisem s neobvyklými ligaturami a charakteristickým stínováním. Vydalo nakladatelství Sfinx v Praze, 1949.

Písmo Monument bylo navrženo pro reprezentační tisky, tituly knih a slavnostní diplomy. Jak napovídá jeho název, proporce jsou odvozeny z monumentálních římských nápisových písem, předepisovaných plochým štětcem a následně tesaných do kamene. Monument představuje Menhartovo umělecké pojetí vysoce kaligrafované kapitály. Dvojitý stínovaný tah Monumentu je dán charakterem psacího nástroje – dvojperka –, kterým uměl Menhart Monument bravurně napsat. Plastický dojem, který je tímto stínováním umocněný, navíc zdůrazňuje celkovou světlost písma. Dalším charakteristickým detailem Monumentu jsou dlouhé, výrazné a ploché serify většinou bez náběhů.

Monumentální římská kapitála, z jejíchž proporcí vychází písmo Monument. Tabule z publikace O. Menhart: Nauka o písmu, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954.

Monument přišel na řadu v digitalizaci jako čtvrté písmo. Byl zdánlivě snadným úkolem – pouze verzálková znaková sada s poloskákavými číslicemi a základní interpunkcí. Pro digitalizaci jsme měli připravený písmový vzorník Grafotechny a především skeny archů s paspartami kartiček z archivu Knihovny Národního muzea. Při podrobnějším studiu kartiček jsme zjistili, že podklady Monumentu existují ve dvou verzích, tužkové a tušové, které se ale výrazně liší. Při porovnání s největší 48bodovou velikostí ze vzorníku Grafotechny byla verze provedená tuší první kresbou, po níž následovaly zásahy, které kresbu zklidnily. Tužková verze na kartičkách je finální, identická s verzí realizovanou v Grafotechně.

Původní vzorník tiskového písma Monument ukazuje písmo ve všech realizovaných velikostech. Vydala Grafotechna, n. p., 50 léta. Zdroj: Knihovna Národního muzea [1]

Původní tužkové a tušové návrhy písma Monument z pozůstalosti Oldřicha Menharta, 1950. Zdroj: Knihovna Národního muzea [2]

Od začátku jsme uvažovali o Monumentu jako o verzálkové abecedě bez minusek, s omezenou znakovou sadou. Jako titulkové písmo se bude především hodit pro použití od 48 bodů výše, a proto jsme se rozhodli kresbu nijak nezměkčovat jemným zakulacováním rohů, ale nechat hrany absolutně ostré. Jsme přesvědčeni, že tak by to Menhart vyžadoval, kdyby mu to technické možnosti umožnily.
Při autentickém překresu bylo zjevné, jak se liší síla obrysových linií – některé znaky jsou opticky světlejší, jiné tmavší (délka stínu, zejména u diagonál ve znacích „A, N, W, Z“, doslova tahala za oči). Mechanicky jsme proto nastavili sílu monolineární obrysové linie, kterou jsme následně modelovali. Dále jsme srovnali osu a sklon znaků, jejich výšku i šířkové proporce.

První digitální překres znakové sady písma Monument podle předloh v tužkové kresbě. Tuto verzi nazýváme „autentická“, je bez jakýchkoliv našich zásahů.

Několik z mnoha korektur zanášených do autentické verze.

Metriku jsme odhadli podle vzorníku Grafotechny. Až při pohledu na kasu odlitého písma v knihtiskařské dílně UMPRUM jsme si uvědomili, že ve vzorníku Grafotechny používali při sazbě výrazné rozpaly, aby písmo působilo světleji a slavnostněji. U odlitého písma hrana kuželky končí těsně s okrajem písmen, takže optické zarovnání písma je staženější.

Kovové litery pro ruční sazbu ve velikosti 48 bodů z knihtiskové dílny UMPRUM – Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Šířka kuželky je dána samotnou šířkou písmene.

I pro Monument Menhart vytvořil svoje oblíbené poloskákavé číslovky. V tomto případě však byly podivně posazené na účaří, přestože byly umístěné přesně tak, jak jsme je našli na kartičkách. Při porovnání s kovovou sazbu jsme zjistili, že číslovky by měly být posazeny standardním způsobem, a jejich umístění jsme tedy upravili. Tyto skákavé číslovky vypadají dobře především samostatně, například v letopočtech. Pro lepší začlenění v řádkové sazbě jsme ale připravili ještě striktně verzálkové číslice.

Srovnání upravených skákavých číslovek a nově vytvořených verzálkových.

Porovnání znaků autentické verze (černě) a obrysů finálního fontu.

Pro korektury s typografem Otakarem Karlasem jsme připravili experiment – oddělili jsme obrys písmene se stínem od světlé vnitřní „kostry“, abychom odhalili, jak moc se liší tmavost diagonál (např. „A, K, M“), a zdůraznily se nepřirozené detaily (např. drobné plošky u náběhů na serif, které jsme následně odstraňovali). Výsledek byl natolik nečekaný, že vznikly dva nové řezy písma – vnější a vnitřní obrys. Fascinovalo nás, jak skvěle vypadají, a rozhodli jsme se Monument realizovat ve třech variantách, v původním řezu Regular a ve dvou doplňkových: Base a Inline, které umožní probarvovat jednotlivé vrstvy písma a bavit se efekty, jež by bylo možné v kovu jen těžko realizovat. Probarvení vrstev, hra negativu a pozitivu dokonale rozehrávají plasticitu Monumentu, a navíc opravdu dobře vypadají.

Tři řezy písma Monument – Regular, Base a Inline – se dají vzájemně kombinovat, ale i používat jako samostatné fonty.

Kompletní znaková sada písma BC Monument. Černě vyznačené jsou původní znaky, které navrhl Oldřich Menhart. Červené znaky jsou nově vzniklé.

[1] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 87_1–6, typografie: Monument, 50. léta.

[2] Knihovna NM, odd. knižní kultury, fond Typografika, inv. č. TYPO Menhart 83-25,26_1; TYPO Menhart 83-27,28_1; TYPO Menhart 84-9,10_1; typografie: Monument, 1950.